PŘEPAD
Roland J. Green

PRVNÍ ČÁST

Kdyby se mapy uměly šklebit, očekávala by to major Shuna Ryderová od té, kterou měla před sebou. Nebo něco ještě méně zdvořilého, například plivnutí do oka. Znázorňovala rozhodně sbírku těch nejméně povzbudivých údajů, jaké kdy major viděla přinejmenším od svého osobního hodnocení z doby, kdy se nepohodla s velitelem oddílu na Warspitu. Její kariéra však to hodnocení přežila. Tudíž by její akce na Silvestrii měla přežít tu mapu.
Mapa se zobrazovala na plochém digitálním displeji, zaostávajícím několik generací i za tím nejprimitivnějším hologramem, ale bylo to to nejlepší, co Republika Canmore mohla svým mantichorským 'poradcům' poskytnout. Jenže republika teprve před několika generacemi opustila papírové mapy a Ryderová dokonce v Museu gardy viděla jednu, která prý byla nakreslena inkoustem na bláně z rybího měchýře.
Všech pět miliónů lidí obou silvestrijských států bylo zvráceně hrdých na délku a hloubku svého novobarbarského období. Nicméně Ryderová pochybovala, že by na planetě s tolika stromy kdy zapomněli, jak se vyrábí papír. Ovšem ryb bylo v moři stejně husto jako stromů v lese, takže bylo skutečně možné, že někdo použil rybí orgány.
Ryby i stromy rozhodně napomohly k obnově technické civilizace na Silvestrii. Během další generace by Republika Canmore a Chuibanské království byly s to samy rozhodovat o tom, zda mají spojencům z jiných světů natáhnout červený koberec, nebo zda je mají bez cavyků naházet do nejbližší vodní nádrže (k nějaké to bylo v obou státech jen zřídkakdy daleko).
Naneštěstí se Silvestria nacházela příliš blízko Erewhonské křižovatky červích děr, takže nutně zajímala každého, komu dělal starosti status Erewhonu. Mezi takové přirozeně patřili Erewhoňané; o to víc, že ze Silvestrie dováželi velké množství vodních a lesních produktů flotilou obřích nákladních lodí, jež tvořily velmi nápadnou součást erewhonského obchodního loďstva.
(Už ne tak nápadné bylo, že některé z těchto nákladních lodí byly na své určení až příliš kvalitně stavěné a některé jejich konstrukční prvky poněkud zaváněly vojenskými loděnicemi Solárního svazu, ovšem Mantichořanům to neuniklo. Úplatek Erewhoňanům, záloha pro případ, že by Svazáci někdy potřebovali v oblasti přepravovat vojska, anebo něco úplně jiného?)
Ještě horší bylo, že Silvestrii se té generace nemělo dostat. Před jedním a půl standardním rokem se dlouhodobá expanze Lidové republiky Haven natolik dotkla tvrdohlavé nezávislosti Hvězdného království Mantichory, že dlouho probublávající napětí vyvřelo v otevřenou válku.
Také spojenec a patron Erewhonu Solární svaz prahl po Mantichorské křižovatce. Ačkoliv Solariáni postupovali o něco ohleduplněji než liďáci, nemělo se zákonodárné shromáždění na Staré Zemi s Hvězdným královstvím příliš v lásce a neutralita Svazu byla takového druhu, že mu dovolovala prodávat liďákům technologie. Z mantichorského hlediska možná ještě horší bylo, že Svaz byl kvůli svým bezpečnostním zájmům krajně nervózní, kdykoliv se někdo angažoval v blízkosti některé Křižovatky, kterou už zabral, nebo - jako v případě Erewhonu - kontroloval nepřímo prostřednictvím vojenských a hospodářských smluv.
Když tedy vyšlo najevo, že liďáci rozehrávají nějakou akci v Chuibanském království, Hvězdné království nemohlo zasáhnout příliš otevřeně. Naštěstí ani nemuselo. Jedním z tajných aktiv admirality, pečlivě schovávaných v rukávu pro příležitosti jako tahle, byli přestrojení poradci jako major Ryderová a její tým.
"Zrušte tvar a seskupte se okolo," prohlásila major. Ostatní příslušníci Královské námořní pěchoty a Královského námořnictva se nejprve bezděčně rozhlédli, ke komu to Ryderová vlastně mluví. Třicet mužů a žen sedících na židli se především těžko dalo považovat za pořadový tvar.
"Sešli jsme se tady kvůli cvičení Juno," řekla, když tým v půlkruhu obestoupil mapu. "Ti z nás, kdo nebyli u pobřežní party, se rozhlíželi ve vnitrozemí. Jak vidíte vyhlídky republiky? Mluvte kdokoliv, kdo má co říci."
Jako první se ozval hlavní seržant zdravotní služby Loren Bexo, což majora Ryderovou nepřekvapilo. Věděl o léčení zraněných víc než druzí dva vrchní zdravotníci, které v životě znala, ale věděl také víc o tom, jak zranění a smrt způsobovat, než byl ochoten přiznat. Proč už nebyl u bojových jednotek, byla jeho osobní záležitost, ale díky své průpravě byl pro akci na Silvestrii neocenitelný.
"Pokud příští mobilní svaz, kterej vyplave na břeh do dvou set kiláků severně nebo jižně od Port Malcolmu, nebude simulovanej, ale vopravdovej, je republika až po uši v hexapumím tentononc," prohlásil Bexo. "Už uskupení o síle brigády má sakra dobrou šanci vobklíčit město a vodříznout všechny tři průsmyky na Vysočinu."
"A co dělostřelectvo v průsmycích?" nadhodil jeden mladší poručík námořnictva. "Nedokáže udržet průsmyky průchodné?"
"Proti cílům ukrývajícím se v lesích ne, pokud nebude mít velice dobrý vzdušný průzkum," řekla Ryderová. A nejspíš ani potom ne, dodala v duchu. Silvestria měla těžších kovů včetně železa nedostatek; ocel byla drahá. Nejlepší dělostřelectvo gardy bylo vyčleněno na obranu pobřeží kolem Port Malcolmu; nad tím, co zbylo na průsmyky, by se ušklíbli i na starozemských bojištích celá staletí před diasporou.
"Garda může zablokovat cesty na Vysočinu tím, že přes ně skácí stromy," poukázal jeden seržant námořní pěchoty. "Pokud vím, je to beztak součást plánu."
Ryderová z duše nesnášela, když si někdo pouštěl pusu na špacír, ale ani když měla seřvávat podřízené veřejně. Obě reakce se navzájem dohodly na příměří a projevily se jen tím, že se Ryderové sevřel žaludek a do hlasu jí pronikl řezavý tón.
"Přísně tajná část, pokud jsem nezapomněla na brífing, který nám laskavě udělil ředitel gardy osobně."
"Jasně, no... ale já jsem dostal... osobní brífing od někoho, kdo je v oddílech, které ty stromy mají kácet. A ona poukázala i na jeden problém. Není tu dost vzdušných dopravních prostředků, které by mohly dopravit nahoru samotné Malcolmské, natož pak celou Nížinu. Budou muset jet po cestě, jenže padlé stromy zablokují cestu všem pozemním vozidlům, nejenom mobilnímu nepříteli."
A jediná železnice se dá přerušit zničením kteréhokoliv z pěti mostů ze vzduchu nebo dokonce z oběžné dráhy. Ryderová si povzdechla. Vypadalo to, že se seržant s někým důvěrně sblížil, ale neprozradil víc, než se sám dozvěděl - což nebyl nejhorší způsob, jak taková aférka mohla probíhat, a kromě toho Ryderová sama nebyla právě ta, kdo by měl házet kamenem.
"S tím musím souhlasit," řekla Ryderová. "Tentokrát se nic nestalo, seržante, ale všichni se vyvarujte nevhodné zvědavosti. Když nebudeme mít důvěru gardy, nebudeme ani zdaleka mít k dispozici šest set bojeschopných námořních domobranců. Republika nám dává všechno, co si jen může dovolit, a možná ještě o něco víc. My všichni sice máme nějaký druh pancíře, ale polovina obsluhy jejich děl ještě nosí maskáče a přilby!
Takže se je nesnažte zbytečně zahanbovat, ano?"
Všichni usilovně, možná dokonce upřímně přikyvovali, ale přesto viděla ve všech tvářích výhrady. Bude to chtít víc než jen spolupráci; bude to chtít zázraky, aby Republika Canmore získala alespoň jakous takous obranyschopnost, než bude soukromá armáda Carla Euvinophana připravená překonat Centrální moře a začne působit jako ta nesimulovaná mobilní brigáda.
Potom se červeň na mapě promění v řadu stejně nesimulovaných mrtvol. Byla téměř úleva, že nejstarší tradice poradců z řad námořní pěchoty (stará téměř deset let) je ležet mezi mrtvými, když se dým rozptýlil. To znamenalo méně obtížných rozhodnutí v boji a vůbec žádná po něm.

V hlavním západním přístavu Chuibanského království nebylo vyhlášeno zatemnění. Nemělo by to smysl, ani v případě, že by Republika Canmore měla jakoukoliv slušnější družicovou síť nebo spolehlivého pozorovatele na orbitální překladištní stanici. Družice nebo stanice by nad Buwayjonem přelétla několikrát, než byly tanky bezpečně zamaskované, a tanky vydávaly impozantní tepelné signatury i při pohledu z oběžné dráhy.
Naštěstí překladištní stanici ovládali bláhoví, dekadentní, elitářští a posedle neutrální Erewhoňané. Stanice tedy zůstávala přísně neutrální. A neprodali žádné ze soupeřících stran na Silvestrii víc než několik základních meteorologických družic.
Jestli se někdo na Silvestrii znenadání bude moci chlubit družicovou sítí, bude to Chuibanské království. A ty družice budou fungovat - vybral je občan lidový komisař Jean Testaniere sám a osobně je také podrobil diagnostickým testům a údržbě. Prokázat takovou technickou zdatnost mohlo být u lidového komisaře považováno za nebezpečně elitářské, jenže je jednoduše nebezpečné svěřovat život elektronice ponechané v rukách lidí, kteří nerozeznají jeden diagnostický nanotechnický přístroj od druhého.
První tanky nyní zatáčely od mola na Mongkut Avenue, ze které Polní policie v bílých rukavicích vykázala veškerý civilní provoz. Policistů bylo příliš mnoho, než aby mohli všichni patřit ke skromné místní posádce Královské armády; s konvojem vozidel dorazila i část roty vlastní Polní policie žoldnéřského bosse Euvinophana.
Řídkou mlhou zazněla výzva k identifikaci příchozího a po ní odpověď. Výzvu zavolal komisařův osobní strážce občan seržant Pescu od Státní bezpečnosti; odpověděl mu občan kapitán Paul Weldon z Lidového námořnictva.
Testaniere se podivil, jak dlouho už je asi Weldon ve městě. Neslyšel totiž přistát pinasu, třebaže si Weldon i oba jeho piloti potrpěli na hlučné entrée. "Zdravím vás, občane kapitáne," řekl Testaniere. Podali si ruce jako sobě rovní, ačkoliv Testaniere osobně pochyboval, jestli by občan kapitán za legislativeckého režimu vůbec někdy byl povýšen na víc než komandér-poručíka. Testaniere si byl jistý, že sám by to dotáhl nejméně na vedoucího provozu, kdyby zůstal v dílně dost dlouho. Odjakživa byl plný sebedůvěry plynoucí z ovládnutí konkrétního okruhu znalostí - a byl dost elitářský na to, aby věděl, že to v řadách lidových komisařů, Státní bezpečnosti nebo dokonce ozbrojených sil Lidové republiky není příliš obvyklé.
"Bratrské pozdravy, občane komisaři," odpověděl Weldon. Nasál vzduch. "Krásná noc na práci, co?"
"Přál bych si, aby nebyla tak krásná," řekl Testaniere. "Dobrá hustá mlha by nás ukryla i před bližšíma očima, než jsou ty republiky."
"Vy pochybujete o věrnosti a diskrétnosti lidu, který se těší na osovobození od monarchie?" Weldonův nevěřícný tón nebyl zcela hraný.
Testaniere si povzdechl. Na tuto půdu zabrousili již tolikrát, že už ho to nebavilo. Musí být ovšem opatrný, jinak by se mohl stát jedním z prvních lidových komisařů udaných svým vojenským protějškem! V devětadevadesáti případech ze sta to probíhalo opačně, ale nacházeli se mnoho světelných roků od Nouveau Paris a Silvestria byla ještě větší politická komedie, než Testaniere podle svých instrukcí očekával.
Pečlivě volenými slovy připomněl Weldonovi, že monarchie se zde těší velké úctě a že podporu Carla Euvinophana získali z velké části díky jeho pokrevní spřízněnosti s místním královským rodem. Kromě toho bylo možno oprávněně pochybovat, zda bude Euvinophan někoho osvobozovat, pokud nebude moci soupeřům mávat před nosem rozhodným vítězstvím nad Canmořany.
"Mějte na paměti, že je z matčiny strany potomkem krále a z otcovy potomkem andermanského nájemného žoldnéře. Takový původ bych si pro dokonalého revolucionáře nevybral."
To bylo odvážnější tvrzení, než jaké by se Testaniere odvážil vyslovit, kdyby jeho hlas před nepovolanýma ušima nezastíral lomoz a skřípot tanků. Jenom doufal, že ho kapitán Weldon nebude někde citovat. Nezbytná součást využívání člověka typu Carla Euvinophana jako loutky byla zabezpečit, aby si nevšiml nitek, dokud je nenahradí nepřetrhnutelné monomolekulární vlákno a pokud možno nepodpoří i pulsní karabina vražená pod žebra, aby se to vlákno nepokusil odvázat.
Občan komisař se divil, na co jeho nadřízení mysleli, když rozhodli, že Lidová republika bude spolupracovat s Euvinophanem. Kromě jiného měl hodně andermanských kamarádů, některé své vlastní a některé po otci, a Andermani nepatřili k přátelům Lidové republiky, pokud jim zrovna nenabízela válku, ze které by kynul zisk. Podle Testanierova názoru Gustav Anderman odlétl pomocí hyperpohonu do věku Temna a většina jeho lidí tam ještě žila!
Kolem projel poslední tank první roty a Testaniere v dálce viděl koncová světla přechozích, jež zatáčely k shromaždišti a skladům v průmyslovém areálu na jižním okraji města. Každá ze šesti tankových rot měla osmnáct tanků starého typu San Martin, které na skutečně moderním bojišti mohly přežít jen s velkým štěstím, ale stále byly celé generace před technikou, jakou mohla vyrobit Silvestria vlastními silami. Kompletní uskupení těchto pásových starožitností neslo sto osm plazmových děl ráže 10 cm, dvě stě šestnáct pohyblivě namontovaných pulserů a několik set výmetnic pro granáty, světlice, kouřové bomby a klamné cíle.
S tím vším se mohly hnát po bojišti rychlostí až sedmdesát kilomerů v hodině a jejich turbínové motory spalovaly cokoliv od ředěného asfaltu přes technický líh až po vodíkem obohacená syntetická paliva, která už byla připravená ve skladech. Dokonce byly vybaveny tichým, třebaže pomalým elektrickým pohonem pro operace, u nichž se kladl důraz na utajení. Ten využíval akumulátorových baterií, které se daly nabíjet z každé veřejné elektrické sítě.
Tanky a podobně poháněné obrněné transportéry tvořily dvě nohy trojnožky, na níž stál budoucí pád Republiky Canmore. Třetí nohu představovalo vojskové letectvo, složené ze šesti přestavěných mrazicích náklaďáků a pinasy kapitána Weldona. Ty měly sice sloužit spíš jako průzkumné a přepravní stroje, nicméně všechna nákladní vznášedla byla opatřena závěsníky pro deset tun podomácku vyrobených trhavých pum, anebo mohla nést stejný náklad vojáků a zásob. Pinasa byla vyzbrojena dvěma těžkými trojhlavňovými pulsery na přídi, jedním třícentimetrovým laserem (pro použití především ve vesmíru) a podtrupovými závěsníky pro až čtyřicet rozmanitých střel krátkého doletu.
Lidová republika dala Carlu Euvinophanovi palebnou sílu, která mohla zničit veškerý soustředěný odpor, jakého byla Republika Canmore schopna, i tak velké zásoby paliva, jaké jen mohly lidové ozbrojené síly vyčlenit pro takový zapadákov jako Silvestria, aby nemusel mít obavy z nedostatku pohonných hmot, prastaré kletby všech obrněných vojsk.
Po Mongkut Avenue se valila další tanková rota. Testaniere přemítal, jestli tři prapory pěchoty přijedou efektně na tancích (pokud z nich nespadnou), zůstanou ukryté před noční mlhou v pohodlí transportérů, anebo zda připochodují pěšky. Jak se dalo očekávat od každého, kdo měl alespoň kapku andermanské krve, Carl Euvinophan svou soukromou armádu vycepoval v pořadových cvičeních a přehlídkovém vystupování.
Člověk mohl jenom doufat, že to nebylo příliš na úkor jejich taktických dovedností.
Občan kapitán Weldon sledoval, jak kolem projíždí další tanková rota, a potom mávl na svůj doprovod. "Raději bychom měli jít vystřídat stráž u pinasy," řekl. "Euvinophan vám nepřidělil nějaké polní policisty na výpomoc?" Lidový komisař by neměl mluvit užasle, ale Testaniere si nemohl pomoci. Bezpečnostní opatření byla dohodnuta už před více než jedním pětatřicetidenním silvestrijským měsícem.
"Pozemní jednotky dorazí teprve několik dní předtím, než se úderné uskupení dá na cestu," oznámil Weldon. "Bojové osádky tanků a mechanici přijedou během pár dní po železnici, aby dali vozidla do pořádku, ale bačkoráři jsou ještě v Royal City."
Nyní měl Testaniere pocit, že nejen žasne, ale že má snad halucinace.
"Předpokládám, že to má nějaké logické vysvětlení," řekl tiše. O tomhle by se skutečně nemělo mluvit jen tak venku, ačkoliv jestli tři pěchotní prapory opustí Royal City až kdoví kdy, nezůstane to tajemstvím dlouho.
"Nevím, jestli Euvinophan má nějaké plány, o kterých nám neřekl," prohlásil Weldon. "Ale vzkazuje mi, že se chce vyhnout konfliktům s místním obyvatelstvem nebo únikům informací spojeným s místními lidmi. Spousta rybářů se přátelí se svými kolegy odnaproti už celá staletí."
Byla rozhodně pravda, že kdyby na západním pobřeží království byl jiný přístav vhodný pro nalodění úderného uskupení než Buwayjon, Testaniere by navrhl, aby použili ten. A hlavní výcvikový tábor Euvinophanových vojáků ležel poblíž Royal City.
Přesto, odložit všechnu těžkou výzbroj takhle daleko...
"Podívám se, jestli bych vám se zajištěním bezpečnosti pinasy nemohl nějak pomoci. Možná bych mohl postrádat pár lidí od Státní bezpečnosti, abyste se nemuseli zamazat od hlíny."
"To bych vám byl vděčný," řekl Weldon. Málem zasalutoval, než se obrátil k odchodu.
Nebylo pravděpodobné, že by Weldon měl velké důvody k vděčnosti. Testaniere měl formálně na povel 'ochranku delegace' složenou ze třiceti lidí Státní bezpečnosti, ačkoliv několik z nich patrně tvořilo místní články řetězu špiónů táhnoucího se až do obskurních kanceláří v Nouveau Paris. Většina z nich nicméně věděla o vojančení dost na to, aby mohla přátelsky poradit Polní policii - nikoliv královské, která byla vcelku spolehlivá, nýbrž Euvinophanově, která měla jen krůček k pouličním rváčům.
Sám byl personálu StB takového kalibru ušetřen, což ho přimělo k úvahám, zda někdo na vyšších místech doufá, že akce na Silvestrii skutečně uspěje.
Příslušníci StB, kteří měli základní vojenský výcvik, nebyli sice výjimečným úkazem, ale přece jenom nerostli zrovna na stromech.
První krok: promluvit si s občanem seržantem Pescuem. Toho každý poslouchá (zlámal by jim kosti, kdyby neposlouchali) a znal většinu svých protějšků v místní Euvinophanově Polní policii. Když jim bude radit on, přijmou to lépe. Potom si nechat vypracovat přesný přehled, co kde parkuje. Canmořané neměli útočné síly, které by přemohly třeba jen Polní policii, ovšem sabotáž provedená rybáři nebo royalistickými sympatizanty bylo něco jiného.
Soustředit, soustředit a soustředit těžkou výzbroj. Čím méně míst budeme muset hlídat, tím lépe.

Turistický průvodce se sice nezmiňoval o tom, že by v Hadriánově valu měl každý pokoj koupelnu, ale sotva Shuna Ryderová vešla do pokoje, uslyšela šumění tekoucí sprchy.
Byla v pokušení přidat se k Fernandovi pod sprchou, jenže když ho nepřekvapí, nebude to ani z poloviny taková legrace a její milenec má uši jako rys. Nejspíš by ji uslyšel přicházet i přes tekoucí vodu.
Ryderová odložila brašnu s věcmi na jedno přenocování, posadila se na postel a zula si boty. Byly civilní, stejně jako zbytek jejího oblečení, a mnohem pohodlnější než jaké kdy nafasovala od admirality za celé své působení u námořní pěchoty. Republika získávala ze svého nevzhledného malého dobytka a velkých huňatých ovcí překvapivě velké množství kůže - nemluvě o místních domestikovaných kopytnících - a místní výrobci si buď pamatovali nebo znovu objevili umění výroby bot pro opravdové požitkáře.
Postel byla tak pohodlná, že se Ryderová natáhla a zavřela oči. V usnutí jí zabránilo několik kapek vody, které jí dopadly na tvář. Otevřela oči a prohlížela si svalnatou postavu Fernanda Čanga.
Také Čang byl v civilním oděvu - pokud se za oděv dá pokládat ručník omotaný kolem beder - ale kdyby na sobě měl uniformu, bylo by vidět, že je podplukovník Erewhonské armády. Informovanější pozorovatel by poznal i odznaky specialisty rychlého nasazení, vojenské zpravodajské služby a zbrojíře.
Vyžadovalo by někoho zasvěcenějšího, aby si uvědomil, že Čang je erewhonským protějškem Ryderové, velitel poněkud menší skupiny 'poradců' vyslaných na totéž místo a se stejným úkolem jako Mantichořané pod velením Ryderové. Přesný původ Čangova pověření zůstával poněkud nejasný, když se vezme v úvahu, že jeho vláda oficiálně podporovala 'neutrální' postoj Solárního svazu, nicméně jeho přítomnsot byla zřetelnou známkou toho, že Erewhoňané mají z liďáckých ambicí ve svém prostoru podstatně větší obavy než jejich solariánští spojenci. Neboli, jak zavtipkovala Ryderová, když se navzájem odhalili: "Velké myšlenky to šněrují stejnou škarpou."
Fernando Čang jí ten vtípek oplatil při jiné příležitosti, toho večera, kdy si uvědomili, že je to k sobě navzájem přitahuje a že nejsou hodností od sebe daleko, ani že nepatří do stejné posloupnosti velení. To je sice úplně nezbavilo vzrušujícího pocitu, že dělají na své vzdálené nadřízené dlouhý nos (či jiné části těla), ale měli za to, že za náležitých bezpečnostních opatření taková těsná (doslova) spolupráce nikomu neuškodí.
Pozorovatel schopný nastražit do pokoje kameru by viděl, jak se obvykle střízlivý výraz Ryderové při Čangově příchodu mění v široký úsměv. Pravou rukou se natáhla po jedné Čangově ruce a levou sáhla po ručníku.
Za pravou ruku ji vzal, ale z dosahu levé spěšně ucouvl.
"Copak, pane? Nepotřebujete, abych vám umyla záda?"
Čang se neusmál. Ryderová zvážněla také. První, co ji napadlo, bylo, že je snad někdo v Hadriánově valu poznal. V Port Malcolmu byla spousta malých hotelů a ubytovacích hostinců, jejichž vlastníci zaujímali na rozdíl od mnoha obyvatel republiky civilizovaný postoj k nesezdaným párům, a zatím měli s Fernandem štěstí, ale že by se to štěstí už unavilo?
"Nerad porušuji dohodu, že do soukromí nebudeme zatahovat práci," řekl Čang.
"Ale máme tu situaci, která vyžaduje řešení." Jeho tón dával zřetelně najevo, že oním 'my' myslí obě mise poradců v Republice Canmore, nikoliv Fernanda a Shunu, nepravděpodobné, avšak o to náruživější milence.
"Liďáci?" Ryderová se rozhlédla po místnosti a zamrkala očima způsobem, o němž doufala, že na případném záznamu z videoštěnice bude vypadat svůdně.
"Svým způsobem," opáčil Čang. Natáhl jednu nohu pod postel a zašoupal něčím sem a tam. Znělo to jako něco těžkého v plastovém pouzdře a Ryderová si uvědomila, že Čang nejspíš přinesl rušičku, aby se zabezpečil proti všem štěnicím. A ta nejspíš bude kvalitní; erewhonská mise měla přístup k moderní technice Solárního svazu.
Liďáci bohužel také.
Ryderová zasténala. Nikdo by ten zvuk nemohl pokládat za projev extáze. Ještě tak bolení břicha nebo artritidy, ale rozhodně ne žádné skutečné rozkoše.
"Je to příležitost stejně jako problém," prohlásil Čang, zavázal ručník na uzel a posadil se na postel. Nebyl úplně utřený a Ryderová už v duchu viděla tu promočenou postel, i kdyby skončili brzy.
"Ten vousatý citát jsem už slyšela aspoň padesátkrát," poznamenala Ryderová.
"Ode mne ne."
"Ne, to byl oblíbený výrok mého nadřízeného taktického důstojníka na štábní škole."
"Aha, takže on vyznával moudrost starých Číňanů."
"Jestli se buď nevymáčkneš, nebo nesundáš ten ručník, tak už jistého mladého čínsko-latinského Erewhoňana nikdo nepozná. Ani vlastní matka."
"Kdybys to udělala násilím, ztratila bys před ní tvář," řekl Čang. "Jinak by mi tě jistě schválila, i kdyby jen proto, že už konečně nežiji jako eunuch..."
"To se dá zařídit," prohlásila Ryderová a zvedla se do sedu s takovým výrazem, že Čang vyskočil a spěšně ucouvl od postele.
"Promiňte, ctěná dámo," řekl. "Budu stručný. Soukromá armáda liďáckého žoldáckého mazlíčka se dala do pohybu. Těžká technika se přesouvá do Buwayjonu, každou noc nejméně jeden lodní náklad. Zajišťuje ji Euvinophanova Polní policie."
"A jeho pěchota ne?"
Čang se zatvářil jako stromová kočka prohlížející si nový vrh zdravých koťat.
"Ne. Pěchota je stále v hlavním městě."
Ryderové chvilku trvalo, než si tuhle skutečnost přebrala. "Hlídají Bílého slona?"
"Pochybuji, že by Jeho Veličenstvo pustilo Euvinophanovy pobudy blíž než deset kilometrů ke Slonímu chrámu," řekl Čang. "Mám jinou teorii."
"Chce provést rychlý přesun, ale nechává jednotlivé složky úderného uskupení oddělené, abychom nepoznali, co má za lubem, dokud nebude příliš pozdě."
"Bravo!" Sehnul se a políbil ji. Byla v pokušení mu strhnout ručník, ale odolala tomu. Cítila, že přijde ještě něco.
"Ten taktický důstojník uměl naučit víc než jenom stará čínská rčení,"
prohlásila upjatě. Potom zvolna dodala. "Chápu, co myslíš tou příležitostí. Bez pěchotní složky..."
"...je těžká technika zranitelná tím druhem útoku, na jaký jsou cvičeni tvoji námořní domobranci."
"To nejsou moji námořní domobranci. Jestli patří někomu jinému než republice, pak jsou tvoji stejně jako moji. Anebo to byl někdo jiný, kdo vyvinul ty konverzní sady, aby modernizoval jejich pušky, i když jde jenom o klasické střelné zbraně?"
"Přiznávám se," řekl Čang. "A teď, jestli ti nevadí povídat si v posteli o taktickém plánování...?"
Obvykle to Ryderové vadilo. Ale během poslední minuty ji napadlo, že tohle může být jejich poslední příležitost být spolu. Ani jeden z nich nebyl ten typ, který by bez ohledu na veškeré utajení své mise zůstal vzadu, když lidé, které cvičil, šli do boje. Kromě toho když síly Koruny pomohou Erewhonu vytáhnout tyhle horké kaštany z liďáckého ohně, Erewhoňané se nejspíš vynasnaží zapomenout na menší rozpory.
Tudíž se ani ona, ani Fernando nemohou držet zpátky ani teď, ani až vypraví výsadek.
Vstala a pokrčila kolena, aby ho mohla políbit na ústa místo na nos.